Osobnosti

Osobnosť a dielo biskupa Pavla M. Hnilicu SJ (1921 – 2006). Pavol Hnilica sa narodil 30. marca 1921 v Uňatíne v Krupinskom dekanáte. V roku 1941 vstúpil do Spoločnosti Ježišovej, jeho štúdium filozofie a teológie však bolo prerušené, nakoľko po smutne známej Barbarskej noci 13. apríla 1950 boli mužské rehole násilným zásahom zlikvidované. Hnilica bol načas umiestnený v rôznych internačných kláštoroch. Tajne ho vysvätili za kňaza a potom aj za biskupa, o čom sa verejnosť dozvedela až po jeho odchode do zahraničia. V 70. a 80. rokoch sa významne podieľal na pašovaní náboženskej literatúry cez Poľsko na Slovensko. Počas celého exilového pôsobenia bol pod dohľadom slovenskej Štátnej bezpečnosti, ktorá ho pomocou hustej siete tajných spolupracovníkov sledovala. Na Slovensko sa mohol vrátiť až po 38 rokoch exilu v decembri 1989. Výrok Sentire cum Ecclesia, čo znamená „vždy myslieť, cítiť s Cirkvou“ najviac charakterizuje jeho život.Kniha S odvahou a pokorou, ktorú zostavil Pavol Benedict Lipták, dôkladne mapuje osobnosť a dielo biskupa Pavla M. Hnilicu. Obsahuje štúdie popredných historikov, ktoré doteraz neboli publikované v takomto rozsahu a hĺbke a memoárovú sekciu so svedectvami výnimočných osobností, cirkevných hodnostárov i najbližších spolupracovníkov, ktoré dokresľujú osobnosť biskupa Hnilicu nielen zo stránky jeho aktivít, ale aj jeho charakterovej a duchovnej dimenzie. Kniha v závere obsahuje obrazovú prílohu v rozsahu 16 strán.Ján Sokol, emeritný arcibiskup, uviedol: „Nech sa kniha stane pre všetkých čitateľov trvalou spomienkou na tohto Božieho muža a zdrojom poznania pre tých, ktorí ho bližšie nemohli poznať.“

Ján Chryzostom kardinál Korec. "Keď som inicioval vydanie tejto knižky k deväťdesiatinám Jeho Eminencie Jána Chryzostoma kardinála Korca, zamyslel som sa nad dôvodmi, prečo chcú oslovení ľudia tak spontánne prispieť, hoci nie všetci boli schopní niečo napísať, nie všetci sú praktizujúci kresťania či veriaci.Všetci však mali jedno spoločné: každý zo svojho pohľadu majú Otca kardinála pre jeho osobnostné vlastnosti a charizmu v úcte! Môj príspevok je akousi krátkou rekapituláciou skutočností môjho života, ale hlavne ´dotykov´ Otca kardinála - pre môj život tak bytostne dôležitých..." (autor)

Kniha Človek pre nikoho je knihou autobiografických spomienok Dr. Pavla Straussa (1912 – 1994), významného slovenského lekára, filozofa, prozaika, esejistu, prekladateľa a účastníka Slovenského národného povstania. V roku 1942 po dvojročnom zápase ako 30 ročný konvertoval zo židovstva na katolícku vieru. Vonkajší i vnútorný nepokoj, veľký hlad po pravde, čistote a istote, sociálne problémy sám považuje za prvú fázu svojej konverzie ku kresťanstvu. Druhá fáza nastala počas vojenčiny, kde na neho veľmi pozitívne vplývala konvertovaná rodina Munkovcov, ktorá mu sprístupnila katolícku literatúru. Zasvätením sa do Nového zákona najmä vďaka kanonikovi Jozefovi Kožárovi napokon prijíma krst a naďalej si upevňuje vieru čítaním náboženskej literatúry a prenikaním do liturgického života Cirkvi. Duchovnou oporou mu bola jeho manželka Mária. Pavol Strauss patrí k originálnym osobnostiam slovenskej literatúry a kresťanskej kultúry. Pretože sa verejne hlásil ku Katolíckej cirkvi, dlhé roky žil ako degradovaný lekár a umlčovaný spisovateľ. Až po novembri 1989 sa dočkal zaslúženej pozornosti a získal viacero ocenení.

poézia. Jozef Tomášik debutoval roku 2014 básnickou sbírkou Anjel v cele, venovanou památce mučedníka Janka Havlíka. Básně z této sbírky nacházíme v českém překladu v knize Jáchymovští andělé. Jsou zde doplněny o autorovu další tvorbu (a o básně V. Ftorkové a M. Fabiánové). Celá kniha je protkána zachovanými zápisky Janka Havlíka, kandidáta na blahořečení, řeholníka Misijní společnosti sv. Vincenta de Paul. Kniha představuje vzácný příklad toho, jak mladého člověka osloví život vězněného a mučeného řeholníka natolik, že o něm napíše cyklus básní. Jáchymovští andělé jsou svědectvím, že ještě existují lidé, kterým není lhostejné utrpení druhých; že ještě existují autoři, kteří svou tvorbou nechtějí vyzdvihovat sebe, ale druhé; jsou svědectvím, že krev mučedníků je opravdu semenem křesťanů, protože oslovuje lidi, povzbuzuje je a prohlubuje v nich náboženskou zkušenost, ba dokonce v nich vyvolává vznik uměleckých děl.V knize často vystupují vězni komunistického režimu jako andělé. V sbírce se konkrétní slovenská krajina nebo prostředí českých věznic či uranových dolů proměňuji na svátá místa. Konkrétní svět se tady protíná se světem transcendentním. Básně Jozefa Tomášika jsou hymnem na krajinu. Starostlivě odpozorované obrazy z krajiny se posouvají do vyšší, lyrické, symbolické roviny a odtud do roviny náboženské. Obrazy záhorské i jáchymovské krajiny jsou protkané úryvky ze slovenských a českých hymnických písní, jenže místo orlů tady „z Tatry" slétli andělé. Básnická krajina J. Tomášika je podobně andělská.Kniha Jáchymovští andělé nám přibližuje život a utrpení kandidáta na blahořečení Jána Havlíka. Jeho život, jeho víra, jeho srdce byly- čisté. A takové jsou i básně Jozefa Tomášika.Katarína Džunková

Martyrologium katolické církve v českých zemích ve 20. století. Biografický slovník Mučedníci a oběti pro Krista zachycuje životní osudy katolických křesťanů všech národností žijících v českých zemích, kteří násilně zahynuli v období dvou totalitních režimů 20. století. Perzekuci kněží, řeholnic, řeholníků, katolických laiků, v mnoha případech i celých rodin a řeholních společenství zachycuje 260 detailně zpracovaných životopisných hesel. Cennou součástí publikace je i 239 portrétních fotografií mučedníků a mučednic z českých i zahraničních zdrojů. Slovníková příručka je rozčleněna do tří oddílů. První zachycuje běsnění nacistických okupantů za druhé světové války (1938–1945). Druhý připomíná kněžské a řeholní oběti tzv. divokého odsunu Němců v roce 1945. Třetí část shromažďuje poznatky o obětech komunistického režimu (1948–1989).Kniha, na níž se pod vedením Jana Stříbrného podílelo čtyřicet autorů, je dosud nejúplnější prací o svědcích víry a obětech z řad katolických křesťanů v naší zemi.„Martyrologium je plné úžasných svědectví lidské statečnosti, věrnosti a hrdinství obyčejných lidí. Nebyli to superhrdinové z filmů, ale normální lidé, kteří se dostali do mimořádně těžkých okolností a obstáli v nich, dozráli v utrpení a osvědčili hrdinské ctnosti. Vítám tyto životopisné portréty svědků Kristových jako malé splacení dluhu našim velkým předkům i jako nabídku pomoci současné generaci poučit se z dějin, aby se v naší generaci nemusely opakovat jejich bolestné zkušenosti.“Jan Graubner, arcibiskup pražský

Je třetí adventní neděle roku 1949. V malém kostelíku v Číhošti na Vysočině se při kázání faráře Josefa Toufara třikrát zakýve oltářní křížek. Do následného církevního objasňování vstoupí komunistická STB. Toufara unese a v kobkách valdického vězení nelidským mučením donutí k doznání, že kříž rozhýbal pomocí složité konstrukce sám, na příkaz z Vatikánu. 25.února 1950 Josef Toufar umírá na následky mnoha těžkých poranění. Spisovatel Miloš Doležal věnoval objasnění případu i zachování památky Josefa Toufara mnoho let. Ze schůzek s pamětníky i podrobným pátráním v archivech sestavil strhující obraz rovného a odvážného člověka.Kniha Jako bychom dnes zemřít měli vyšla poprvé v roce 2012 a téhož roku obdržela titul Kniha roku v anketě Lidových novin.Audiokniha obsahuje tři bonusové kapitoly, které nejsou obsahem knihy: Dopis Josefa Toufara studentu Karlu Vránovi do Říma Příběh exhumace a pohřbení ostatků J. Toufara Příběh vzniku knižní předlohy

Dvadsaťtri kňazských rokov v sovietskych väzeniach a pracovných táboroch na Sibíri. Ohromujúci príbeh!Len niekoľkí sa vrátili a aj z tých boli mnohí považovaní za mŕtvych medzi živými. Táto autobiografia prináša príbeh kňaza, ktorý v službe Bohu prežil dvadsaťtri rokov bez rodiny a priateľov v spoločnosti kontrolovanej Sovietskym zväzom. V roku 1939 sa pokúsil vstúpiť tajne do Sovietskeho zväzu, aby pomohol Poliakom, ktorý trpeli, kvôli paktu Hitler-Stalin (tiež známy ako Pakt o neútočení). Otec Ciszek bol okamžite podozrivý a označený za „špióna Vatikánu“.Kniha S Bohom v Rusku prináša mimoriadny rozmer toho, ako si otec Cizsek dvadsaťtri rokov nielen zachoval rozum, ale aj vernosť Pánovi. Slúžil omše v krytoch, bol v neustálom nebezpečenstve, počul spovede ľudí, ktorí ho mohli zradiť, pomáhal tým, ktorí by získali tým, že by on poprel svoju vernosť Bohu. Nikto iný ako samotný autor by nedokázal do detailov vykresliť trpezlivosť, vytrvalosť a statočnosť, ktorou oplýval otec Ciszek.Voľné pokračovanie knihy: Ukázal mi cestu (2016).

Janko Havlík - Kandidát kňazstva Misijnej spoločnosti sv. Vincenta de Paul. Životopisno - dokumentárne rozprávanie o Jankovi Havlíkovi a jeho celoživotnej krížovej ceste po jáchymovských lágroch, uránových baniach a väzniciach, odkiaľ vyslal svetu hrdinské svedectvo vernosti Kristovi.Kniha je svedectvom tých, ktorí Janka Havlíka osobne poznali, mali ho radi a spolu s ním trpeli, ako aj autentickou výpoveďou samého Janka o vlastnom vnútornom duchovnom živote. Bol študentom - seminaristom, ktorý prežil pre vernosť Kristovi takmer celý život v uránových baniach, lágroch a žalároch československého gulagu.Výpovede vyznievajú na pozadí oficiálnych dokumentárnych záznamov vtedajšej totalitnej štátnej moci. Jankovo životné svedectvo v konfrontácii s týmito záznamami nadobúda ráz nadprirodzeného hrdinstva a svätosti. Život Janka Havlíka, to je - povedané slovami jeho spoluväzňa Antona Srholca - svetlo z hlbín jáchymovských lágrov, ktoré si zasluhuje zažiariť medzi slovenskými martýrmi v spoločenstve svätých.

Desať rokov v kubánskom gulagu. Rozhovory s františkánskym pátrom Miguelom Ángelom Loredom, ktorý prežil desať rokov v kubánskom trestaneckom tábore.Rozhovory viedol Nicolás Pérez Diez-Argüelles.

23 kněžských let v sovětských vězeních a sibiřských pracovních táborech. Walter Ciszek se narodil v rodině polských emigrantů. Po vstupu k jezuitům se přihlásil k misijní práci v Rusku a přijal východní obřad. Když vypukla II. světová válka, byl právě v polské oblasti obsazené Rudou armádou.V roce 1940 byl zatčen a dalších 23 let vězněn sovětským režimem, z toho 15 let na Sibiři. Teprve v roce 1963 se mohl vrátit do Spojených států, výměnou za dva sovětské agenty. O své životní zkušenosti napsal dvě knihy. Tato je jedna z nich.Kniha vyšla aj v slovenskom jazyku: S Bohom v Rusku (2015).

21 foto-príbehov politických väzňov, ktorí aj v neslobode dokázali nájsť pokoj a vnútornú slobodu. Timotej Križka niekoľko rokov navštevoval ženy aj mužov, väzňov svedomia, ktorí na sklonku svojho života hovorili o rokoch strávených vo väzení počas komunizmu. Za to, že sa stretávali, študovali alebo len jednoducho žili podľa svojho presvedčenia. Ich tváre a príbehy nám ukazujú, že medzi vonkajšou neslobodou a vnútorným postojom existuje priestor úplnej slobody duše. Svedčia o tom, že vnútro človeka tvaruje jeho zovňajšok a že aj v nepokoji možno nájsť hlboký pokoj. Dizajn knižky vytvorila Slávka Pauliková.

Uplynulé 20. storočie má množstvo prívlastkov a označení. Môžeme však povedať, že 20. storočie bolo aj storočím mučeníkov, ale aj storočím Božích víťazstiev. V týchto súvislostiach sa 7. mája 2000 v Koloseu v Ríme uskutočnila ekumenická spomienka na mučeníkov 20. storočia, kde pápež Ján Pavol II. okrem iného povedal: „Tam, kde sa zdalo, že nenávisť pokorí celý život a nebude nijaká možnosť jej uniknúť, svedkovia viery ukázali, že láska je silnejšia ako smrť. Uprostred strašných systémov útlaku, ktoré zneucťovali človeka, na miestach bolesti, o hlade a trápeniach najrozličnejšieho spôsobu ukázali, že patria Kristovi, ukrižovanému a vzkriesenému Pánovi... Nech v storočí a tisícročí, do ktorých vstupujeme, ostáva pamiatka na našich bratov a sestiy mučeníkov stále živá. Nech sa odovzdáva z generácie na generáciu, aby z nej prúdila hlboká kresťanská obnova. Strážme si pamiatku mučeníkov ako poklad obrovskej hodnoty pre kresťanov nového tisícročia! “lTieto slová sa plne vzťahujú aj na Gréckokatolícku cirkev na Slovensku, ktorá prešla vo svojich dejinách, ale aj v tomto spomínanom storočí ťažkými skúškami, ale vytrvala vo viere a vernosti Bohu. Gréckokatolícka cirkev utrpela tlakom totalitnej moci najviac, ba priniesla aj svojich mučeníkov. Kým ostatné cirkvi boli rozrušené a oslabené, gréckokatolícka cirkev bola administratívnou cestou priamo likvidovaná. Obidvaja biskupi Pavol Peter Gojdič OSBM a pomocný biskup ThDr. Vasiľ Hopko boli odsúdení za protištátnu činnosť na dlhodobý žalár, kde prvý z nich za vernosť Bohu, cirkvi a Svätému Otcovi aj zomrel a druhý takisto zomrel na následky väzenia na slobode. Kňazi boli vystavení alternatíve buď prestup na pravoslávie alebo opustiť svoju duchovenská činnosť a odísť do civilného zamestnania, poväčšine do vyhnanstva na české pohraničie. Veriaci ostali bez svojich pastierov...

Celé dielo Od barbarskej noci pozostáva z troch zväzkov. Prvý zväzok má rovnomenný názov – Od barbarskej noci, druhý zväzok nesie podtitul Listy z väzenia a tretí zväzok má podtitul Na slobode.Predkladaný prvý zväzok je autobiografia J. Ch. Korca, ktorá začína popisom neslávnej noci z 13. na 14. apríla 1950, kedy obsadili milicionári, príslušníci Verejnej bezpečnosti a Štátnej tajnej bezpečnosti, všetky mužské kláštory na Slovensku, Morave a v Čechách. Na pozadí tejto noci sa však jedinečným spôsobom zoznámime s historickou pravdou o prenasledovaní a likvidácii Cirkvi na Slovensku ako inštitúcie, no aj jej jednotlivých členov v období najtvrdších rokov komunistického režimu. Likvidácia kláštorov v Československu roku 1950 bola uda­losť storočia. Žiaľ, však smutná, ba viac – nekultúrna, barbarská. Preto nesmie upadnúť do ­zabudnutia. Kniha pamätí kardinála J. Ch. Korca ­zobrazuje jeho vlastný život, ale zároveň aj celú ­historickú pravdu o likvidácii Cirkvi na Slovensku v rokoch 1950 až 1989.

Celé dielo Od barbarskej noci pozostáva z troch zväzkov. Prvý zväzok má rovnomenný názov – Od barbarskej noci, druhý zväzok nesie podtitul Listy z väzenia a tretí zväzok má podtitul Na slobode.

Drama života, kněžství a mučednické smrti číhošťského faráře P. Josefa Toufara. Noc z 23. na 24. února 1950. Černý tudor projíždí zasněženou Vysočinou. Vpředu řidič se spolujezdcem, který popíjí čaj z termosky. Na zadním sedadle zhrouceně leží osmačtyřicetiletý kněz s oteklou tváří, který má na nohou narvané bačkory, na nártu rozstřihnuté, aby se do nich jeho opuchlé nohy vůbec vešly. Dva rozsvícené světlomety metají žluté kužely po sněhu. Je po půlnoci a pražští příslušníci StB soudruzi Bohumil Košař a Stanislav Cvíček právě přivezli z valdické věznice do Číhoště na filmovou rekonstrukci kněze Josefa Toufara. Dobitého po brutálních výsleších, těžce a sípavě dýchajícího, podivně zkrouceného a držícího se za břicho. To už není ani Getsemanská zahrada, ani bičování – teď se losuje o jeho šat. Jihlavský estébák Josef Solař, který na kraji vsi žoviálně vítal unavené soudruhy z Valdic, v roce 1968 prohlásí: „Toufar nemohl normálně jít a dva naši soudruzi jej museli vést. Při této chůzi vydával bolestné nářky. Trochu mi to připomínalo chroptění.“Advent 1949, zasněžená mrazivá Vysočina, nedělní dopoledne 11. prosince. V malém kostele v Číhošti se při kázání sedmačtyřicetiletého P. Josefa Toufara třikrát zakýval dřevěný oltářní křížek a zůstal zkroucen a vychýlen mimo těžiště. Pohyb křížku vidělo dvacet svědků. Následně se do rozbíhajícího církevního objasňování vlomila komunistická Státní bezpečnost. P. Toufar byl zatčen, unesen a mučením jej příslušníci StB nutili lživě doznat, že vše podvodně sestrojil. Toufarova mučednická smrt zhatila připravovaný inscenovaný monstrproces, nezastavila však otevřený útok komunistického aparátu proti katolické církvi. Autor této knihy se zdaleka nespokojil s tím, že by začal vypravovat životní příběh kněze Josefa Toufara (1902 až 1950) dnem jeho příjezdu do Číhoště. Dosud stál hlavní aktér příběhu stranou, nikde nebylo možné dočíst se, z jakých pocházel poměrů, co jej vedlo k rozhodnutí stát se knězem a jak dlouhá cesta vedla k vysvěcení. Základní pohnutkou k sepsání díla nebylo vyvrácení či potvrzení toho, zda se křížek skutečně v adventním čase roku 1949 tajemně zahýbal, ale naléhavá touha pochopit, kdo Josef Toufar byl a co všechno v jeho údělu předcházelo dějství poslednímu. Léta pátrání, shromažďování dokumentů, snímků i svědeckých výpovědí tvoří opěrný systém díla.

Listy z väzenia. Malá cela, úzky oblok, na zemi matrac, v stene zabudovaný stolík, vedľa hranatá stolička, v kúte WC… To bolo prostredie, kde písal J. Ch. Korec listy z väzenia. Listy nepopisujú verne jeho život lebo prechádzali cenzúrou. Napriek tomu sú v istom zmysle dokumentami, ktoré odzrkadľujú autorove životné postoje a rozpoloženia vo väzení…

Od samizdatov a VPN k dokumentom ŠtB a ÚPN. Monografia Ján Langoš. Od samizdatov a VPN k dokumentom ŠtB a ÚPN, ktorú napísal historik Patrik Dubovský, prináša mozaiku aktivít Jána Langoša od 80. rokov minulého storočia, keď sa angažoval v nonkonformných skupinách najmä pri tvorbe kultúrno-občianskych samizdatov a v Hnutí za občiansku slobodu. Autor predstavuje Jána Langoša ako neľahostajného človeka a občana s vyhraneným kritickým postojom k pálčivým spoločenským a morálnym témam, ako boli devastácia životného prostredia, antisemitizmus, chartistické hnutie či aktivity neoficiálnej cirkvi. Nad týmito, ale aj nad ďalšími témami sa Ján Langoš veľmi otvorene zamýšľal v samizdatovej tvorbe, ako i v neformálnych diskusiách.Občianske aktivity a myšlienky Jána Langoša kontinuálne našli uplatnenie v hnutí Verejnosť proti násiliu (VPN) a po zmene režimu najmä pri vyrovnávaní sa s reprezentantmi komunistickej moci, nomenklatúrou KSČ a jej represívnou zložkou ako Štátna bezpečnosť a jej tajní spolupracovníci. Langošova ochota zapojiť sa do reforiem spoločnosti sa prejavila jeho prácou vo Federálnom zhromaždení, vo VPN ako politickej strane a tiež po voľbách v roku 1990 v náročnej funkcii federálneho ministra vnútra. Na poste federálneho ministra sa Ján Langoš podstatne zaslúžil o očistu ministerstva vnútra od príslušníkov ŠtB a komunistických kádrov a presadil lustračný zákon.Po rozdelení ČSFR Ján Langoš s priateľmi založil Stálu konferenciu občianskeho inštitútu, stál sa poslancom Národnej rady SR a podieľal sa najmä na presadení zákona o slobodnom prístupe k informáciám. Zároveň sa stál predsedom Demokratickej strany (DS), ktorá v rámci Slovenskej demokratickej koalície (SDK) v roku 1998 vytvorila novú politickú garnitúru.Vyvrcholením aktivít Jána Langoša bola inštitucionalizovanie jeho dlhoročného plánu – vytvoriť právny a spoločenský základ na vyrovnanie sa s oboma totalitami našich dejín. V tomto duchu kniha zaznamenáva dramatický čas, keď sa Jánovi Langošovi v lete 2002 podarilo v NR SR presadiť zákon o pamäti národa a o zriadení Ústavu pamäti národa (ÚPN).Po prvých rokov fungovania ÚPN sa táto pamäťová inštitúcia stabilizovala a rozvinula svoje poslanie, no Ján Langoš v júni 2006 tragicky zomiera.Uzatvoril sa tak oblúk od zápasu s režimom ŠtB a KSČ až po etablovanie ÚPN a sprístupnenie dokumentov obávanej ŠtB verejnosti.Patrik Dubovský, PhD. od roku 2004 pracuje v Ústavu pamäti národa. Venuje sa témam prenasledovania cirkví na Slovensku po roku 1948, činnosti Štátnej bezpečnosti a nezávislým opozičným iniciatívam v Československu počas tzv. normalizácie.